Farnost Malá Bukovina

Byl postaven v letech 1716 - 1723 na místě starší kaple nebo kostelíku, zmiňovaného již k roku 1384. V roce 1723 byla ke kostelu založena i farnost.

Jde o barokní stavbu, jednolodní, obdélnou, s obdélným polokruhově zakončeným presbyteriem se dvěma pravoúhlými přístavky po stranách a hranolovou věží, vystupující ze západního průčelí.  Kostel je zapsanou kulturní památkou v rejstříku ÚSKP pod číslem: 40892/5- 3822.

Autor kostela je sice neznámý, ale samotnou stavbu nechal postavit její donátor, svobodný pán Benedikt Praeschel z Praeschenfeldu, tehdejší majitel panství Velká Bukovina

 V letech 1769 – 1779 tady působil farář Wenzel Hocke, přezdívaný Hockewanzel, který později proslul svým humorem a dobrotou jako arciděkan nedalekého mariánského poutního místa Horní Police.

Kostel v letech 1946 – 1989 chátral a dočkal se opravy v letech 2001- 2003.

Opraven byl díky omezeným finančním prostředkům z české i německé strany.  Hlavní barokní oltář z 2. poloviny 18. století, s rokokovou predelou a tabernáklem, s brankami po stranách., byl v roce 2003 doplněn o barokní soubor pěti soch z nepoužívané kaple ve Vysokých Třebušicích u Podbořan. 

Boční barokní oltáře z 18. století, zasvěcené Matce Boží a sv. Janu Nepomuckému,  pochází z kostela v Mrzlicích u Bíliny a byly v roce 2003 doplněny o kopie zcizených řezeb a drobné barokní plastiky z depozitářů litoměřické diecéze.  V kostele se nacházejí zajímavé plastiky křížové cesty z 80. let 20. století, jejichž autorem je P. Mainrad  Lehmann z Arcidiecéze Freiburg / Breisgau.

Interiér doplňují čtyři rozměrné obrazy od Ignáce Raaba, pocházející z jezuitské rezidence v Liběšicích u Úštěka a zobrazují sv. Stanislava Kostku, sv. Aloise, sv. Rozálii a sv. Teklu.

Barokní křtitelnice pochází z poloviny 18. století.

Na kruchtě jsou mechanické varhany od Franze Fellera z 1. poloviny 19. století a na severní oratoři jedinečný varhanní pozitiv od Johanana Blasmayera z Olomouce.